KC Slavia Praha

Jak se na kole sedí

…Cyklistika je akční tvrdý a fyzický sport, při němž však většinu času trávíte v sedě…

V minulých dílech seriálu o tréninku jsme si řekli něco málo o jeho rozvržení. Dnes se zaměříme přímo na to, jak se má na kole správně a efektivně sedět. Každý cyklista je individualita, proto i správný posed je velmi individuální. Musíme na kole nejen správně šlapat, ale je nutné brát v úvahu i aerodynamiku posedu a určitý kompromis v pohodlí.
Ideální a aerodynamický posed totiž není příliš pohodlný a nevydržíme v něm příliš dlouho. Možná si někteří z vás vzpomenou na F. Mosera a jeho 9 let nepřekonaný rekord v hodinovce. Po Mercxovi se tento italský závodník velmi zaměřil na aerodynamiku. Využil spolupráci s automobilkou Ferrari a v aerodynamickém tunelu začal spekulovat i s posedem. Podobný průlom v oblasti posedu byl další rekord skotského závodníka Grehema Obreho (jeho posed sice nebyl příliš pohodlný a spíše než o posedu bychom mluvili o „polehu“, ale výsledek se dostavil). Posed a aerodynamika v rekordech v hodinovce sehrály obrovskou roli. Vzpomínám si na třetí rekord Chrise Bordmana. Ten řekl: “ Ideální posed byl dán předem a věděl jsem, že si mohu dovolit se z ideálního posedu uvolnit na 7 vteřin. Nakonec mi stačilo narovnat se pouze na 4 sekundy.“ Z tohoto jasně vidíte, co udělá právě posed.

Ale co na silnici, kdy trénink či závod trvá několik hodin a také terén se mnohokrát změní? Tady je nutné mít nejen dobře nastavené základní parametry, ale umět se na kolo i správně poskládat. Kdo už na kole chvíli jezdí, ví, že se jinak šlape po větru na špici, jinak v háku, jinak do kopce a veliké umění je i umění sjezdu. Jak vidíte správné nastavení posedu je věc velmi složitá a dokonce se během cyklistovy kariéry vyvíjí.

V dnešním díle se vrhneme na základní nastavení. Začneme od hlavy, která vše řídí a bez ní by byl zbytek těla k ničemu. U hlavy dbáme na dvě věci. Aby nás nebolela krční páteř a za druhé nezapomínáme na její ochranu. V obou případech s tím souvisí přilba. Ta by měla být co nejlehčí, dobře odvětraná a zároveň bezpečná. Pozor na správné nastavení upevňovacích prvků, aby přilba při pádu splnila svoji funkci. Další faktor ochrany je ochrana očí. Brýle musí být rovněž lehké a pohodlné, ale musí i sedět, a to i v kombinaci s helmou, která může někdy na brýle tlačit. Také se při jízdě snažte, abyste hlavu dlouho nedrželi ve stejné poloze. Občas hlavou zahýbejte a uvolněte napětí, které na krčních a zádových svalech vzniká.

Ale pojďme níž. Je tu trup, ruce a nakonec nohy, které jsou pohonnou jednotkou celého kola. Z celkových tělesných proporcí odvodíme délku a výšku rámu. V dnešní době je móda menších rámů a to z důvodu větší tuhosti a menší hmotnosti. Drobné nesrovnalosti v rámu můžeme dohnat správnou délkou představce a sedlovky. Délka představce vychází z celkové délky rámu, samozřejmě z délky trupu a také z rozměru posléze namontovaných řidítek. Na úplně stejných zákonitostech závisí i sklon představce a jeho výška. Obecně však platí, že při držení beranů ve spodní části by ruce měly být lehce pokrčené.

Řidítka pak musí padnout do ruky, a to ve všech možných úchopech. Šířka řidítek je odvislá od šíře ramen, ale i od typu závodníka a druhu závodů, které preferuje. Ve spurtu se hodí větší páka, ale zase příliš široká řidítka způsobují jednak větší aerodynamický odpor, jednak mají nevýhodu i v pohybu uvnitř pelotonu. Pozor kam namontujete brzdové páky, berte v úvahu všechny úchopy a z každého bychom se měli dostat na brzdu velmi rychle. Poslední článek u řidítek je výběr omotávky a cyklistických rukavic. Obecně řečeno jde o ochranu dlaní při pádu, ale i o pohodlí během jízdy. Samozřejmě důležitá je i estetika. Ruce na řidítkách, by však nikdy neměli klouzat, proto nedoporučuji použití hladkých lesklých omotávek, byť vypadají velmi dobře. Naopak sedlovka je přímým prodloužením rámu a slouží k dokonalému nastavení posedu, včetně pevného a stálého zajištění polohy sedla. Cyklistika je akční tvrdý a fyzický sport, při němž však většinu času trávíte v sedě. Proto je nutné výběru správného sedla a sedlovky věnovat hodně času. U sedlovky mimo tuhosti, bereme v úvahu záklon a možnost zajištění sedla v různých nastaveních. Sedlovka by se nikdy neměla povolovat nebo zajíždět. Pozice kolen vzhledem k pedálu by měla být ve vodorovné poloze. Pokud na sedlovce sedlo posuneme dozadu, zvýšíme výkon do kopce i na dlouhých rovinách, naopak posunutím sedla o 1 – 2 cm dopředu zvýšíme rychlost a výbušnost. Pozor však na pravidla, která určují, že špička sedla má být minimálně 5 cm za osou šlapání. Naklonění sedla se dělá vodorovně nebo nepatrně nahoru, abychom odlehčili pažím. To však neplatí pro časovku, kdy z důvodu lepší aerodynamiky a kratší doby v sedle špičku naopak nepatrně sklopíme. U výběru sedla pak mimo tuhosti ještě více záleží jak na šířce pánve, tak (hlavně u žen) na odlehčení citlivých partií. Důležitá je jak šířka sedla, tak jeho délka i odvětrání a stejně důležité jako sedlo je i správná vložka do cyklistických kalhot. Výška sedla je pak vzdálenost mezi středovou osou kola a nejvyšším místa sedla uprostřed. Tato hodnota by měla v mm odpovídat celkové délce nohy násobené koeficientem 0,885. V praxi to znamená, že bychom měli mít v bodě nejvyššího napnutí nohy kolena lehounce pokrčená. Nikdy by nemělo dojít ke stavu, aby se kyčle při jízdě naklápěly (tzv. přesýpání). U chodidla se zejména zaměříme na výběr treter a správné nastavení kufrů. Tretry musí sedět, nesmí škrtit, ale musí umět převést co největší část energie přes podrážku na kufr, z kufru přes osu pedálu na kliku. Z kliky pak do šlapacího středu a také řetězem na zadní poháněné kolo. Pedály by měli opisovat co nejmenší oblouk, proto je zájmem výrobců umisťovat osu pedálu co nejblíže chodidlu – potažmo podrážce tretry. Důležité je rovněž nastavení kufru. Kufr by měl být nastaven tak, aby nám noha v pedálu nikam nevybočovala, a na osu pedálu by měly tlačit první záprstní kůstky (viz obrázek).

Nyní se dostáváme k další alchymii, jíž je délka klik a správná volba převodů. Převody si necháme na někdy příště. O délce klik bych však něco málo řekl již dnes. Klika je páka, takže by šlo obecně říci, že čím delší klika, tím delší páka, a tudíž i větší síla. Jenže cyklický mnohahodinový cyklistický výkon jen hrubou silou nezmůžete, a tak mimo vlastní anatomie v délce klik hraje roli i disciplína. Obecně pro výkony do 1 hodiny se používají až o 1 cm delší než pro standardní silniční cyklistiku (Zajímavý článek o této problematice vyšel v roce 2008 v časopise Peloton a autorem byl stávající držitel světového rekordu v hodinovce Ondřej Sosenka.). Samozřejmě dbáme, aby při šlapání byla pozice kolena ve vodorovné poloze. Pro normální silniční cyklistiku používáme kliky od 165mm do 175mm, přičemž obecně bych doporučil kliky do 170mm lidem menším než 170 cm. Od 170 cm do 180 cm výšky potom kliky 172,5 mm a lidem s výškou na 180 cm kliky o délce 175mm.
Základní nastavení tedy máme a nyní se musíme naučit správně na kole sedět. Naučit se správně jezdit do kopce i z kopce, umět se složit proti větru a naopak kolo doslova rozletět do spurtu.

Jak vidíte, cyklistika není jen o hrubé síle a stále je co vylepšovat. Právě ti nejlepší profesionálové to vědí moc dobře. Pod dohledem odborníků v zimě pilují správný posed, zlepšují své slabiny, ať již v jízdě proti chronometru, ve spurtu nebo v kopcích. Vezměme si z nich příklad a začněme rovněž zlepšovat své slabiny. Správný posed je prvním krokem.

Karel Kopr